Žlutá ponorka jako poetický bar
Příběh českobudějovického baru Žlutá ponorka začal před 16 lety ve sklepních prostorách činžáku v Chelčického ulici. Své první hosty přivítal v červnu 2000 a ty poslední vloni na konci roku. Nebyla to ale tečka za jeho historií, maximálně středník. Už tehdy se totiž pomalu rýsovaly obrysy Ponorky nové, situované přímo v centru města.
Nové místo pro bar někde v centru Českých Budějovic hledal majitel Žluté ponorky už pěknou řádku let. Trpělivost při hledání se nakonec více než vyplatila – vloni v červnu totiž konečně objevil to, co hledal. Dům s číslem popisným 66 v České ulici.
Historické plusy a mínusy
I když dům… Komplex budov v České ulici 66 je národní kulturní památkou se zajímavou minulostí. Jeho historie se pojí s obchodem se solí a provozem koněspřežné dráhy na trase České Budějovice–Linec. Tam, kde je dnes Žlutá ponorka, býval sklad soli a solní úřad. Klasicistní dvoupatrová budova byla postavena v letech 1833–1835 s využitím staršího jednopatrového objektu s barokními klenbami a gotickým jádrem. Hlavní části dominují masivní dřevěné sloupy a trámy, které přispívají ke geniu loci místa. To, co je hlavní předností nových prostor, je ale zároveň i jejich slabým místem. Ačkoliv objekt už předtím využíval gastronomický provoz, rekonstrukci na bar bylo nutné konzultovat s památkáři. Schvalování podléhaly i zdánlivé detaily, jako třeba barva malby na stěnách, a tak se celý proces o několik měsíců protáhl a projekt několikrát upravoval. I z tak komplikované situace ovšem architekti Oto Bláha a Otýlie Perglová dokázali vytěžit maximum. Prostory je okamžitě zaujaly a byli to právě oni, kdo pomohl koncept Žluté ponorky nově vymezit. Dnes má u jména přívlastek „poetic cocktail bar“ a kromě hlavní barové části dva „poetické“ salonky.
Světelná řeka i knihy jako ústřední motiv
Zatímco původní Ponorka měla místa k sezení pro 90 hostů, ta nová jich pojme 140. Více než stovka se vejde do hlavní barové části, kde je dominantním materiálem dřevo. Kromě původních sloupů a trámů každého příchozího na první pohled zaujme 13 metrů dlouhý dřevěný bar, k němuž se vejde 20 hostů. Jeho deska je zhruba uprostřed efektně narušena osvětlenou prasklinou vyplněnou nadrceným sklem zalitým pryskyřicí. Stejná světelná řeka „protéká“ i skrz masivní stůl pro 18 hostů, jenž je umístěn kolmo proti baru. Dalších zhruba sedm desítek hostů se může posadit k menším stolům na barové židle, jež v podstatě jako jediné pocházejí ze staré Žluté ponorky. Většina ostatního vybavení je úplně nová. Na srdce podniku, jež by mělo po celý večer a noc tepat v živějším rytmu, navazují dvě podstatně klidnější místnosti, jež svým laděním mají navozovat poetickou atmosféru – ostatně jsou to přece poetické salonky. V přední místnosti nechybí klavír, všude je na zemi koberec a sedí se tu u nízkých stolků v pohodlných křesílkách. Každé je jiné, ručně pomalované. Část z nich dokonce zdobí portréty spisovatelů, třeba Williama Shakespeara, Agathy Christie nebo Charlese Bukowského. Knihy jsou jedním z ústředních motivů baru – jsou tu vyrovnané v poličkách, slouží jako podstavce lampiček… Část stěny v prvním salonku je polepená stránkami z povídky Richarda Bacha Racek, v tom druhém je na stěně z knih vytvořená plastika a taky vydrátkovaná citace z Alenky v říši divů. Citáty z knih a různé hlášky jsou i natištěné nebo vyryté na deskách stolů – a volného prostoru na nich mohou využít i hosté.
Koktejly, champagne a multikulturní kuchyně
Na jednom ze stolků v salonku je natištěno doporučení na drink od Ernesta Hemingwaye – Death in the Afternoon. Ačkoli v koktejlovém menu není, hosté si ho už začali objednávat, a tak místní nabídku neoficiálně doplňuje. A z čeho tedy koktejlové menu sestává? Majitel Mirek Řehoř, jehož tu za barem taky potkáte, ho sestavil spolu s šéfbarmanem Milanem Mriglodem z 15 signature koktejlů, tří desítek klasických a pěti nealko. Ze signature drinků jen dva pocházejí ze staré Ponorky, pár je jich soutěžních (Milanových i Mirkových), většina ale byla vytvořena až pro nové menu. Mezi destiláty lehce dominují rumy a giny, velmi obsáhlá je nabídka champagne, jež je Mirkovým dlouholetým koníčkem. Novým a velmi důležitým členem týmu Žluté ponorky je šéfkuchař Adam Hoďánek. Adam má bohaté zkušenosti z různých koutů světa, vařil mimo jiné ve Švýcarsku, Japonsku či Indii, a tak při sestavování menu dostal naprostou volnost. Výsledkem je velmi originální nabídka inspirovaná mezinárodní kuchyní.
Nově bez kouře i šťastné hodinky
Potenciál, který kuchyně nabízí, by měl být brzy naplněn. V patře se nacházejí prostory s kapacitou kolem 50 osob, jež se nyní upravují, a pokud všechno půjde, jak má, už v září by se měly začít využívat pro pořádání nejrůznějších akcí. Tým šéfkuchaře Adama Hoďánka by však měl svými specialitami zásobovat nejen je – v plánu jsou cateringové služby i mimo bar. Další všeobecně pozitivně přijímanou změnou je zákaz kouření v celém podniku. Pro ty, kdo to bez cigarety dlouho nevydrží, jsou před barem nachystané dva popelníky. Došlo i na zrušení happy hour, což je krok relevantní a naprosto pochopitelný. Nová lokalita, interiér i nabídka posouvají Žlutou ponorku o několik levelů výš, a tak se pravděpodobně částečně obmění klientela. Většina stálých hostů z původní lokace si ale už cestu do nového baru našla a nemůže si ho vynachválit. „Pozitivní reakce, kterých se nám dostává, mě moc těší. Ono je sice fajn, když si člověk plní sny – a nová Ponorka pro mě splněným snem určitě je –, nejvíc pro mě ale stejně znamenají spokojení hosté. Mám radost, že se k nám už teď někteří vracejí i několikrát do týdne a že říkají, že se jim vůbec nechce odejít,“ uzavírá Mirek Řehoř.
Zdroj: AtBars.com